Viki Vítová
Viki se zpěvu začala věnovat ve školce pod vedením paní učitelky Jiřinky. Po několika letech marné snahy o zpěv nakonec záhadným způsobem složila zkoušky na konzervatoř, kde nyní studuje obor muzikálový zpěv.
Ve volných chvílích se věnuje divadelnímu a televiznímu herectví (nebo to o sobě alespoň tvrdí). Můžete ji znát například z velkolepé kampaně nejmenovaného potravinového řetězce.
V poslední době našla sama sebe především právě v rockovém zpěvu a ve faktu, že je někdo ochoten dobrovolně poslouchat její texty a melodie.
Ve skupině vidí velký potenciál a jejím snem je udržet ji při životě přese všechny vysokoškolské a jiné překážky.
Jindra Rosendorf
Malý Jindra měl odmalička sen, že bude hrát na saxofon. Bohužel mu ale bylo pouze pět let a uzvednul sotva cheeseburger v mekáči, a tak začal hrát na klavír. Jeho maminka s ním vytrpěla spoustu probrečených hodin za tímto nástrojem, ale po nějaké době začaly přicházet úspěchy.
V roce 2015 se umístil na světové soutěži klavíristů v Římě na 3. místě a díky tomu si měl možnost zahrát si jako sólista s Plzeňskou filharmonií. V dalších letech se ponořil do zrádných koutů klasické hudby a jeho interpretace Mozartovy sonáty mu přinesla 4. místo na soutěži v Düsseldorfu, kde měl více než 100 soupeřů z celého světa. Paralelně s tím hrál v několika komorních souborech na cembalo nebo třeba v klavírním duetu.
Ovšem na střední škole se seznámil s Vaškem a dalšími přáteli, kteří poslouchali rockovou hudbu. Hned jak objevil kouzlo tohoto žánru, tak doslova zahořel touhou mít vlastní kapelu. Již neviděl krásu v Mozartových propracovaných skladbách, ale lomcoval s ním rytmus v dokonalých kytarových sólech.
Vašek „Rousseau“ Rous
V předškolním věku se začal učit v ZUŠ na flétnu a po 3 letech přešel na klavír, kterému se věnoval až doposud.
Na podzim roku 2015 se rozhodl, že by chtěl hrát na elektrickou kytaru. Začal tedy napřed na starou španělku, kterou našel doma a zanedlouho držel v ruce poprvé elektriku, kterou mu půjčil jeho strejda. Během této doby začal také objevovat svět rockové muziky a to byl moment, kdy pro něj hudba přestala být pouhou výplní všedních dnů, ale stala se plnohodnotnou a podstatnou součástí jeho života.
Ještě toho roku dostal od rodičů k Vánocům svou první elektrickou kytaru a tím začala dlouhá doba samostudia hry na tento magický nástroj.
V roce 2020 konečně začal hrát s kapelou spolužáků, která nesla jméno Kozel. Naučil se v ní ale, jak může fungovat tvoření vlastní tvorby, a poznal svět muziky zase z jiného úhlu. Na zkoušky plné alkoholu ale především surové, hlasité a upřímné muziky vždy rád vzpomíná.
Pavel Krištof
Na bicí, které zdědil po svém tátovi, začal hrát v necelých jedenácti letech pod vedením jeho učitele a nyní kamaráda Michaela Cáby. Inspirací se přihlásit do hudebky pro něj byl koncert ZUŠ Stod a také Metalfest, na kterém jako malý připosránek viděl poprvé naživo metalové kapely. Když se po pár letech pořádně opřel do cvičení, začaly první pokusy o jamm. Jeho první dlouhodobější působení je právě Nevergreen, do kterého byl pozván Jindrou, který ho viděl doprovázet školní hudební útvary na cajon. Pavel nabídku přijal, jelikož první verze kapely byla spíše projekt na zakázku a Pavel je chudej.